že prý jsme vyučené fotografky

Je to jako včera kdy jsem seděla u Antoníčkova pramene na lavičce,čekala na devátou hodinu abych mohla vyjít do třídy kde jsem poznala opravdové spolužačky,nejen spolužačky,přátelé a nejlepší přítelkyni.
Něco málo z toho mučení :
Fotografování skla bylo jak mučení,tak zábava:

největší zlo,focení nerezu:

: domácí úkoly typu jídlo:

a typu ,,kdo jsem,co jsem"

Nějaké ty výstavy :

začátky se Sam ala focení kytek :D

schovka na záchodech aby jsme nemusely fotit koně

akce i mimo školu :) 

a nebyla to škola,ale takový druhý domov co nás štval.Čaj,čínské polívky,smích,nohy nahoře,postel z lavic,všude strašný bordel,koukání na filmy.

a tím to nekončí