Tak tu tak ležíš,ten šálek zázvorového čaje už dávno vzteky vychladl.Říkáš si,jak je všechno nahovno,ale přece jenom život je tak krásný.Opravdu Tě dokáže vytočit pár vět od člověka s kterým máš společnou možná tak urážlivost?Za chvíli bude dobře,víš to.
Když trochu pootočíš hlavu,musíš se zasmát,ano,ironicky.Přes slzy vidíš sice rozmazaně,ale víš přesně co tam je.Vzpomínky,lidi,činy.Jedna velká modrá plocha a černobílé fotografie.Kde jsou ty lidi teď?Co dělají?Jak se mají?Kolikrát jsme se spolu smály a kolikrát jsme se pohádaly.Kolikrát jsem jim věřila,spálila se a poté zase věřila.Teď už vím,že každý člověk není otevřenou,prázdnou knihou do které mohu psát.Ty víš,poznala jsem po zkušenostech s Tebou.Jedna z mnoha kapitol ,,nejlepšího přátelství“ teď se tomu směji.Ježiši jsi tak blbá že ti k tomu stačí tři shledání a řekneš mu všechno?Jsi tak blbá že si myslíš,že by neudělal stejnou chybu po druhé?No a co že se ti v náruči omluvil.Víš,vztahy někdy ničí přátelství.A o tom víš své i ty.Kam jsme daly naše časy v kterých jsme žily a doufaly jsme že budou navždy.Byly jsme tři.Nesnáším to číslo,k smrti.Jedna kapela byla náš svět a my jsme si mohly do noci povídat,jaké by to bylo kdybychom dosáhly našich snů co si vyprávíme.Mimochodem,jak že se máš teď,občas mi přijde že se setkáváme aby se neřeklo,nebo jen proto,že jsme ve stejném městě.Tolik vět,tolik dopisů,tolik fotek...to mi zůstalo.Je jasné že s novým městem přijdou nové lidi,nové zkušenosti a i nové sny.Ten jsem si vytvořila pěkně rychle a dnes jsem ho konečně hodila za hlavu.Stojí mi za to pořád brečet že se někou nemohu zavděčit?Brečela jsem že mi nikdo nemohl otevřít oči.Otevřené jsou a já děkuji.Ale stále,je tu ta lítost,že se tak nestalo.Miluji fotografie,mám je snad všude..tudíž Vy jste všude a já mám pocit jako bych byla aspoň z procenta vaší součástí.Leda ve snu.Sám víš čeho chci dosáhnout,sám víš co a jak chci,sama vím,že to musí skončit.Už dávno nejste těmi,který bych chtěla zvěčnit na fotce.Už dávno nejste ty,co mi dávali radost.Jak si tu tak pročítám ty data a vzpomínám na slova...stále se v Tobě nevyznám.
Když se tak koukám dál,nevím jestli mi chybíš.Byla jsi člověk kterému jsem se snažila pomoci,kterému jsem řekla vše,ne,nebyla jsi nejlepší přítelkyní,žily jsme spolu každý den,smály se a dělaly jak jsme stejné.Žádný člověk pro Tebe není dost dobrý,nikoho neumíš pochválit a každý je špatný a nikdy jsem ti nestála za větu kterou by si mi řekla a byla by v ní důvěra.Myslím že se už nikdy nepodíváme do očí,pokud já sama nepřijdu.
Na tich fotkách je tolik lidí a já vlastně ani nevím,jak se jmenují.Jsou to ti co jdou večer okolo,seznámíte se,popijete,je Vám skvěle,ale kontakt nedodržíte.Nemusí to být jen okolní lidé,vždyť jsme byli parta přátel,kde jste teď?
Kde je ta krásná jistota,že jdu chodbou tvého bytu kde jsem strávila dětství.Vím že nakonci té chodby uvidím stůl a vedle něho křeslo,kde budeš mlčky sedět.Obdivovala jsem tě,že tam jentak v tichu sedíš a přemýšlíš.Nikdy jsem se neptala nad čím.Sedla jsem si k tobě a povídali jsme si.Jak se mám doma,jak se má ona.Nikdy jsem se nesvěřovala.Teď když je mi nejhůř,nejraději bych se rozeběhla za Tebou,obejmula tě a s jistotou že mi poradíš bych Ti vše řekla.Člověk si tohle uvědomí až moc pozdě.Říká se,že se nemá ničeho litovat.Ovšem jak nemám litovat věty ,,zítra přijdu“ a nepřijít a vidět tě ten den tak naposledy.Jak nemám litovat toho,že má poslední věta nebyla ,,mám Tě tak moc ráda“ Chybí mi to.Ten smích kdy ti tekly slzy a naše vláčky z krabiček od sirek.Chybí mi,jak tam jentak sedíš.A chybí mi ten pocit že vím,že jsi nejšťastnější když máš u sebe nás čtyři,svá vnoučata.
Tak znášto,ty představy o rodině jsem už měla dlouho.Jak by to mělo vypadat,jak chci aby to vypadalo a jak to u nás nevypadá.Představovala jsem si,že až budu mít rodinu,všude po bytě budu mít rámečky s fotkama mé rodiny.Ať se jedná o oslavy narozenin,výlety a nebo jen momentky,byly by všude.Schovávala bych si jejich výtvory co by udělali ve školce,takovou tu patlanici kde vidí svojí oblíbenou postavu z pohádky a pod to se snaží napsat ,,mamince“ měla bych to schované,či vystavěné do konce života.
Tak..lidi se mění,občas se s tím někdo nesmíří.
Tak jedna kapitola je pryč
další se dokonale rozbíhá
Tak děkuji a překonání všeho zlého
Tak děkuji za krásné pocity
Tak je 6.4
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen